FED stojí před těžkou volbou; umožnít rekordní boom corporátních dluhopisů a osobních půjček, nebo hledat jiné nástroje, než snížení IR pro support domácí ekonomiky.

Současný boom je silně postaven na úvěrech. Je to proto, že v dnešním fiat režimu peněžních prostředků zvyšují centrální banky, v úzké spolupráci s komerčními bankami, množství peněz tím, že rozšiřují půjčky – úvěry, které nejsou podpořeny „reálnými úsporami“, nebo jinak řečeno, multiplikace roste nad reálnou mez. Umělý nárůst nabídky úvěrů tlačí tržní úrokové sazby směrem dolů – tedy pod úroveň, která by převažovala, kdyby nedošlo k umělému růstu nabídky bankovních úvěrů.

V důsledku toho klesají úspory, roste spotřeba a investice rostou a začíná „boom“. Takový boom však může trvat jen relativně krátkou, omezenou dobu. Jeho pokračování je podmíněno tím, že se do systému dostává stále více úvěrů, které jsou poskytovány za stále nižší úrokové sazby. Posledních deset let je dobrým příkladem: Snížení úrokových sazeb Fedu a měnové expanze ve finanční a ekonomické krizi 2008/2009 pomohly bankovnímu sektoru tím, že generovaly stále více úvěrů.

Jak úvěrová politika nabrala dynamiku, ceny akcií a bydlení začaly opět růst. Fedu se podařilo obnovit „režim inflace cen aktiv“. V prosinci 2015 se však tvůrci měnové politiky ve Washingtonu D. C. rozhodli brzdit dynamícký a téměř exponenciální růst dluhového financování tím, že začali zvyšovat úrokové sazby. Do prosince 2018 Fed vrátil IR do pásma mezi 2,25 až 2,5%. Kardinální otázkou nyní je, jakým směrem se nyní vydá…

Fed v poslední době signalizoval, že chce vyčkávat, pokud jde o další rozhodnutí o úrokových sazbách. Finanční trhy však mají svůj vlastní názor: Zdá se, že očekávají, že cyklus zvyšování IR Fedu již skončil a že centrální banka bude dříve či později znovu úrokové sazby snižovat. Pravděpodobnost, že se toto očekávání ukáže jako správné, je poměrně vysoká: Pokud chce Fed udržet boom, nemá jinou možnost než se vrátit k politice potlačování úrokových sazeb.

Finanční trhy jsou optimistické, a věří, že Fed uspěje v úsilí zamezí situaci, kdy se boom změnil v další krach. Pokud totiž centrální banka efektivně drží vývoj tržních úrokových sazeb pod kontrolou, boom může přetrvat o něco déle – obvykle růst tržních úrokových sazeb a / nebo omezení úvěrů předurčuje změnu trendu, bod, kdy se boom změnil v propad. V této souvislosti nemusí být příliš překvapující, že se investoři příliš nezajímají o to, že by něco mohlo nabrat negativní směr.

Současný boom způsobuje problémy. Pokud je tržní úroková sazba uměle potlačena, lidé méně šetří a spotřebovávají více ze svých příjmů – ve srovnání se situací, kdy tržní úroková sazba nebyla uměle snížena. Kromě toho firmy investují do projektů, které by nebyly realizovány, pokud tržní úroková sazba nebyla manipulována směrem dolů. Jinými slovy: uměle snížená tržní úroková sazba vede k neudržitelné struktuře výroby a zaměstnanosti.

Růst může trvat déle, než lidé očekávají. Pokud například firmy přijdou s růstem produktivity, celková udržitelnost dluhu ekonomiky se zlepší a růst se prodlouží. Nezbytnou podmínkou ekonomického růstu je však to, že úroková sazba je tlačena na stále nižší úroveň a do systému proudí úvěry a peníze. Logickým koncem této měnové politiky je situace, kdy je tržní úroková sazba v podstatě dotlačena dolů na nulu. Co se bude následovat na hladině Zero IR?

Jednoduchý příklad může pomoci odpovědět na otázku. Předpokládejme, že existuje veřejně obchodovatelná firma. Pro příštích 20 let má návratnost kapitálu 5% ročně. Pokud si koupíte akcie za 100 USD, bude návratnost investice 5% p.a. Pokud si koupíte firmu za, řekněme, 50 US $ (jen když je na trhu panika), návratnost investic bude vyšší, v tomto případě to bude 8,7% p.a. Result těchto čísel by měl být zcela zřejmý: čím nižší je kupní cena, tím vyšší je návratnost investic.

Předpokládejme, že tržní úroková sazba je 5% p.a., a vaše akcie se obchodují na 100 USD. Finanční trhy pak očekávají, že tržní úroková míra poklesne, řekněme, kolem 3% p.a. V tomto případě by se cena akcií společnosti pohybovala až na 146,91 USD (ceteris paribus). Tento nárůst cen by investorům generoval zisk téměř 47% – což je velmi solidní výsledek! Nicméně, každý, kdo koupí akcie za již zvýšenou cenu by v následujících letech vydělal jen 3% p.a.

Co by se stalo, kdyby investoři očekávali, že úroková sazba dále poklesne na, řekněme, 0,10%? Cena akcií by se ještě zvýšila a dosáhla hodnoty 260,08 USD, což by investorům přineslo další jednorázový zisk ve výši 77,03% [(260,08 / 146,91 – 1) * 100]. Jakmile cena akcií vzroste na tuto úroveň, každý investor, který nakupuje akcie na této cenové hladině, realizuje výnos pouze 0,10% p.a. ve zbývajících 20 letech. V tomto kontextu můžeme nyní pochopit, kam snížení úrokových sazeb centrálních bank povede, resp. Může vést.

Downgrade IR vyvolává tendenci přetahovat všechny výnosy v ekonomice směrem dolů a směrem k tržní úrokové sazbě stanovené centrální bankou; IR je samozřejmě na uměle potlačené úrovni. Teoreticky se tento proces projevuje jako cenová bublina aktiv – nejen ovlivňující ceny akcií, ale i ceny vládních a korporátních dluhopisů, nemovitostí, pozemků a komodit (které jsou oceňovány podle jejich diskontovaného produktu mezní hodnoty).

Pokud úrokové sazby a výnosy dosáhnou dna, lidé mají jen malý důvod šetřit a investoři nejsou příliš motivováni investovat. Spotřeba se zvyšuje na úkor úspor a roste spotřeba kapitálu. Stávající kapitál bude spotřebován a nebude nahrazen. Může chvíli trvat, než lidé zjistí, že měnová politika centrální banky, která tlačí úrokovou sazbu na stále nižší úrovně, nepřinese prosperitu, ale je velmi škodlivá, ba dokonce zničující z hlediska historicky krátkého období, a do značné míry niveluje výhled na další eknomický růst, tedy prosperitu společnosti jako takové,

Jakmile si investoři uvědomí, že ekonomika ztrácí svou sílu, prudce klesají ceny aktiv, které byly dříve pákovány velmi nízkou úrokovou sazbu. Například v případě akcií se očekávání zisku sníží a trh ve svých výhledech akceptuje regresní vývoj cen akcií. Klesající ceny aktiv tvrdě dopadnou bilance spotřebitelů a podniků. Jejich kapitálové pozice a úvěrové pozice se zhoršují. Špatně odhadnuté investiční projekty, obecně investice se hroutí a boom se překlápí do regrese.

Měnová politika snižování úrokových sazeb není řešením problémů první instance. V krátkodobém horizontu může tato monetární politika vypadat slibně, ale je to cesta k ekonomické destrukci. Čím déle ekonomický růst pokračovat v politice ultra nízkých úrokových sazeb centrálních bank, tím větší bude následná krize – v souladu s ekonomy Austrian School of Economics, např. Murray N. Rothbard.